I am no one heading nowhere, refusing to climb the ladder.
We have to keep some sanity, so we hold on to standards we expect to occur.

Putování

Probouzení

28. června 2015 v 18:37 | Lesní tráva
Další záchvat
hltám vzduch
topím se
ztrácím se
je ze mne duch
začínám chápat

Dřívější souvislosti
hledám volnost
objevuji se
miluji se
stále ještě nemám dost
vlastní jedinečnosti

Not giving up

28. června 2015 v 1:07 | Lesní tráva
I am trying to walk
While others cry
over their fates
not asking why
Tempting empty graves

Growing nagging idea
in between of
vain and scars
early falling stars
Ugly reality which is
perfect for me

Warmth

28. června 2015 v 1:06 | Lesní tráva
One after another
repetitive calm sounds.
I am in a time train
far away from scary clowns.
No reason to complain,
dreaming about souther.
I am no one
heading nowhere,
refusing to climb the ladder.

Odvrácení

28. června 2015 v 1:05 | Lesní tráva
Stále dokola
kráčíš v cizích stopách
na zápěstí znamení
tvé povrchní snahy
už rozumím mámení
ve vleklých horách
skryté peří sokola

Rozplývající se obrys
lákavého ostrova
kde chichotají se panny
zdalipak některá odolá
pokochám se šrámy
a jakmile se ohlédnu
už na mne nikdo nevolá

Odmítám se vrátit
a nebudu chodit dál
upřostřed zlatého pole
nenechat se schvátit
chci abys se smál
čeká mne nová role

Za tajemstvím

28. června 2015 v 1:04 | Lesní tráva
A přece jen pojedu
a půjdu, poválím se
a budu utíkat a smát se
naproti nesmyslné lásce
nebo snad osudu
téměř jisté zkáze

Zmatená po tolika
letech marné snahy
odpověď skrývá se
na druhém břehu
ve tvých dlaních

Tak dlouhý čas
blíží se to rychle
co zbude z nás
až utichne hlas
který nás táhne?

Daleko

28. června 2015 v 1:03 | Lesní tráva
Dnes nepřijdeš
zítra budeš chtít
oddat se mi sobecky
s klidným vědomím
že já budu vždy čekat

Nic jsi nežádal
a já žádat nechci
se skrytým strachem
co všechno bych až
byla schopná udělat

Návykové oči
úsměv s přivřenými víčky
jak ses rychle naučil
dokonale mě oslovovat
v momentech nejistoty

A že se nemůžeme mít
ani nikdy nebudeme
ve snaze ubránit se pravdě
sami sobě lžeme
mlčky se na sebe usmíváme

Beznadějný návrat

28. června 2015 v 1:03 | Lesní tráva
Skála, která mě tíží
a stává se mým osudem
do temnot sjíždím
rytmickým dusotem

Chvíle tvrdé reality
která vtírá se čím dál víc
oči, které byly skryty
raději bych nevědela nic

Hra na ovečku stáda
mám mezi zuby kost
doufání, že jedna z mála
překročí minulost
 
 

Reklama