I am no one heading nowhere, refusing to climb the ladder.
We have to keep some sanity, so we hold on to standards we expect to occur.

Mileniál

5. března 2017 v 23:52 | Bos Gras |  Krátká snění
Doufám, že se už neprobudím. Třeba z toho snu, kdy jsem chodil kolem bohyně se jménem Eva Longoria. Pozoroval jsem její ladnou chůzi v červených lodičkách. Tak drobná a přitom dokonalá. Vypadá zranitelně, ale dokázala by mě pokořit jediným slovem, pohledem nebo pohybem. Jsem ztracený ve světě neodolatelných žen. I ve snu se ostýchám jakékoliv akce, ve strachu, že budu odmítnut. Ve dne trpím svou neschopností, před spánkem bdím nad svými směšnými představami, že jednou bude vše jinak. Ve spánku žiju. Jsem pohřbený ve své pasivitě, neschopnosti a sebeuvědomením.


Když se porovnám s kýmkoliv jiným, vždy vyjdu jako poražený. A nikdo jiný nemůže tuto skutečnost, ať už je to pouze jen má představa, nebo realita, změnit. Vše mám v rukou jen já sám. Já, který sní o téměř každé ženě kolem. A teď si může každý myslet, jak jsem úchylný. Ale já většinou nemyslím na sex. Myslím na ženu jako celek. Na její život, myšlenky, způsob, jakým mluví a dýchá. Zajímalo by mě, jestli ostatní taky často myslí na všechny tyto věci, tak jako já. Jestli hloubají nad lidmi kolem sebe, tvoří svůj vymyšlený příběh třeba o mně. Takový nemožný tuctový cvalda, který nejspíše bydlí s maminkou a denně civí u počítače. Pro společnost nulová hodnota zabírající místo. Jsem naštvaný. Neumím se vzchopit a něco dělat, jako většina ostatních lidí. Nevím, jak změnit své sny v realitu.

Většina života je údajně vyplněna skutky, které se nám moc dělat nechce. Ale pokud se k nim nepřinutíme, nedostaneme ani ty nejlepší části. Takže jsem zatvrdlý ve svém celkem komfortním, konzumním a asociálním bunkru. Čím jsem starší, tím hůře se s tím bojuje. Téměř každý den před spaním si slibuji, že další den se budu snažit více. Budu aktivní, přátelský člověk, který bude šířit dobrou náladu a udělá svět lepším. Udělám ze sebe muže, který bude moci ženám něco nabídnout a postarat se o to, aby alespoň jedna byla naprosto šťastná. Ale nejde to. Jsem naprostým protikladem všemu, čím bych chtěl být. A tak vše nesnáším ještě více a sním o tom, co není. Sním o životech ostatních. Zoufám si nad problémy, které nejdou vyřešit. A za deset let, pokud budu stále žít, obrátím se a uvidím svou minulost, stejně nesmiřitelnou, jako přítomnost a budoucnost, a zapláču.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice | Web | 6. března 2017 v 10:39 | Reagovat

Hmmm, tak to máš vážně v rukou jen ty sám.

2 Pražský poděs | E-mail | Web | 25. dubna 2017 v 11:51 | Reagovat

Nebuď zoufalej, zoufalej můžeš bejt až v momentě, kdy Trumpeta zmáčkne červený tlačítko (samozřejmě omylem *Trump accent* Ohhh sorryyy, it was Hilarry, Hilarry did it) a bude globální jadernej konflikt!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama