I am no one heading nowhere, refusing to climb the ladder.
We have to keep some sanity, so we hold on to standards we expect to occur.

Vissimus

3. dubna 2016 v 14:24 | Bos Gras |  Krátká snění
Čekám na autobusovém nádraží. Dívám se rozostřeně před sebe, opřená o zábradlí. Pošmourné počasí a dešťové sprchy se studeným větrem dělá z lidí šedivé protivy. Jen ta usoplená děcka mají pořád až moc energie, hážou drobky po holubech a vykřikují nesmysly. Cestující se štosují na nástupišti, přestože autobus jede až za 20 minut. Přece nebudou poslední, chtějí si sednout, ideálně k oknu! Většinu z těch tváří vídám pravidelně, už je znám skoro celé nazpaměť. Oni samozřejmě neví nic, já jsem téměř neviditelná. Jako by mě ani vidět nechtěli. Tak jako odmítají vidět vše, co se vymyká ''normálu'', jak oni nesmyslně nazývají věci, které jsou pro nich pochopitelnější a častější. Utahané tlusté ženské s nacpanými nákupními taškami se vracejí z práce. Musí rychle domů, uvařit jídlo na zítra, postěžovat si manželovi na krávy v práci, zpeskovat děti. Starší chlapi čpějící kouřem a alkoholem, se špinavým oblečením a sprostým pohledem. Studenti vedoucí rádoby intelektuální konverzace, ze kterých člověk neví, jestli se má smát, nebo zvracet. Staré babky. Jsou buď milé jako sluníčka, nebo naprosto otravné ježibaby, které do vás v obchodě strkají nákupním vozíkem a v autobuse vás přetáhnou kabelkou. Ospalí mladí muži, kteří se chtěli slušně obléci, ale pásek jim neladí s botami, které ostatně neladí vůbec k ničemu. Mlčenlivé, sladce převoněné mladé ženy, vypadající nadějně. Nadějě vyprchá, jakmile jim zavolá kamarádka nebo rodinný příslušník a ony spustí svůj ječák nebo kdákání. Obhroublí pubescenti, z jejichž řečí je ihned jasné, že vaše myšlenky budou jistě věnovány zvracení. Slečny s koženými bundičkami a legínami, vystavující své slibné/odpudivé pozadí a vagíny. Nagelovaní kluci se žlutými farmářkami, které nutí k slzavému smíchu. Nakonec uřvaná mimina se zahanbenými matkami, které se budou navždy sebelitovat.


Nastupuji do poloplného autobusu, pár sedících na mně vrhne odmítavý pohled. Sednu si před jednoho z nagelovaných týpků, ti většinou nepáchnou. Před sebou mám ale bohužel jednu z tlustých ženských, ze které se line pronikavý odér potu a laciná voňavka ála playboy. Její přelakované špatně barvené vlasy splývají na rozložitá ramena. Opírá hlavu o sklo a během cesty určitě usne, pevně svírající své tašky v rukou. Směsice pachů, které se od ní linou, mě přiměje několikrát kýchnout. Několik lidí se na mě podívá a rychle se odvrátí. Možná pokud budu dál kýchat, nikdo si ke mě nesedne, aby náhodou něco nechytnul. Bohužel už nekýchám a tak si ke mě přisedá další ze zavalitých ženských, která si navrch těch tašek vytáhne ještě knížku a vyvalí si spokojeně lokty stranou. Ten pravý hned k mým žebrům. K mladíkovi za mnou (zrovna si do svých megasluchátek pustil nějaké šílené elektronické patlanice) si přisedl ospalý brýlatý muž s předčasnými šedinami a řídnoucími vlasy. Později bude klimbat a stranou padat do uličky. Jednou opravdu téměř upadne na zem, ale ošuntělý chlap sedící na druhé straně ho zachytí. Několik lidí se vesele zašklebí. Slečny si špitnou něco jízlivého. K ženské přede mnou si přisedne mladá holka, která krátce po odjezdu zavolá své kamarádce a drbají o nesmyslech. Má krémovou kabelku LV odněkud snad z tržnice, směšně přemalované obočí a nesladěný makeup. Ženská vedle ní se oproti tomu s malováním nijak nepárala, obtáhla oči starou tužkou ještě z ČSR a místo zubní pasty použila žvýkačku. Upracovaná dáma vedle mě bedlivě čte nějaký román od Steelové, předstírajíc, že nevnímá nic z okolí. Já však moc dobře vím, že občas koutkem oka sjíždí po zachovalém muži naproti. Někdy letmo pohlédne i na mě, jako by chtěla vědět můj názor na knihu nebo toho muže. Já zarytě koukám z okna a dělám, že mě nic nezajímá a nic se mě netýká. Ale vidím, slyším, cítím všechno. Více než ostatní.

Autobus vyjíždí a brzo všichni pasažéři upadají do své cestovní rutiny. Klukovi za mnou se mobil hlučně sesype na zem. Když se ho snaží vyšmátrat z podsedadlových hlubin, musí se jednou rukou přidržovat a zároveň bránit muži vedle, aby na něj ve svém usínání naprosto nelehl. Chlap vedle přes uličku se tomu přiopile usmívá a šťourá se v nose. Někde vpředu se rozeřve mimino a matka se ho neúspěšně zkouší utišit. Ani sama nevěří, že by mohla uspět, jak může pak předpokládat, že jí na to děcko skočí? Většina cestujících nesundává své svršky, takže přetopený vůz je plný zapařených karikatur. Skla se pomalu mlží a z rádia od řidiče ke mně doléhají nesnesitelné kecy Rudy, kterému se řidič občas uchechtne a rozebírá rodinné události se sluníčkovou bábou, která se lepí na zábradlí. Cítím zapáchající stromečkový přívěsek, něčí chleba se salámem. Rozhodl se posvačit. Směs lacinných voňavek, potu, cigaret a alkoholu. Pár příjemných tónů šamponů na vlasy a balzámů na rty. Dětský pudr a nevábnou nálož v plenách. Naftu a olej. Při každé zastávce a otevírajících se dveřích děkuji svému štěstí. Dovnitř zavane chladný vzduch s vůní deště a každodennosti. Někdo vpředu se dávivě rozkašle. Přemýšlím nad tím, jestli někdo ví, že já vím. Spíše jsou všichni slepí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fredy | Web | 3. dubna 2016 v 15:44 | Reagovat

nádherný článek, jen tak dál :-)

2 all-is-magic | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 15:47 | Reagovat

To mi naprosto dokonale připomíná moje každodenní cestovaní... Uch, a zítra to zase začne...

3 Ježurka | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 14:15 | Reagovat

Tak jsi to všechno dokonale popsala, že jsi mi připomněla moji milovanou spisovatelku Jarmilu Loukotkovou. Jen by mne zajímalo, jak bych dopadla já, kdybych s tebou jela v tom autobuse.

4 Lesní tráva | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 22:31 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:

Děkuji za komentáře :) Jinak ani jednu z osob jsem skutečně nepotkala, jsou to jen takové mixy stereotypů všech lidí, které vídám při cestování. Sama bych v očích sledující také nevyšla zrovna nejlépe, je to silná kritika :)

5 Anita Barrasa | E-mail | Web | 8. července 2016 v 14:43 | Reagovat

Každý den cestuji vlakem, podobné kreatury často potkávám a je to celkem dobrá zábava na nudné ráno při cestě do školy, jen tak sledovat, kolik typů lidí se dokáže sejít v jednom vlaku. I když často to příjemné není a jsem ráda, že můžu zase vypadnout na čerstvý vzduch. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama