I am no one heading nowhere, refusing to climb the ladder.
We have to keep some sanity, so we hold on to standards we expect to occur.

Moje

28. června 2015 v 18:39 | Lesní tráva |  Krátká snění
Její zářivé oči upírají pohled do dálky. Letní vánek na travnatém svahu vzdouvá jí červené šaty a pramínky vlasů barvy platiny jí létají kolem oválného obličeje. Den u moře, který nechci nikdy zapomenout. Vytahuje rukávy pleteného bílého svetříku, choulí se v něm a mne si svoje ruce. Na štíhlých prstech blýsknou se zlaté ornamentální křivky toho, co jsem si pro ni vždy přála. A splnila. Stojí tak sama, blízko. Já k ní nemůžu. Stačil by jediný dotek a všechno by bylo pryč. Mám ji tak krátce. Její tvář mě rozpolcuje v neskutečné touze udělat ji šťastnou, přestože to není v mé moci. Západ slunce a šumění moře, její silueta ozářena skomírajícími paprsky světla. Ona je všechno. Nikdy bych si nedovolila říct o víc, přestože někdo by mohl říct, že nemám nic. I kdybych žila jen pro tento moment, jak se mi teď i zdá, nemohla bych si stěžovat. Usedá na skalisko a mimoděk odhaluje své hladké tvarované nohy. Opírá se svými dlaněmi o kámen a nastavuje tvář mizícímu slunci. Stojím za ní a přestože její tvář teď nevidím, vím, že oči jí planou červánky a možná, možná se lesknou slzami, tak jako mě. Je ztracenou melodií mého světa, smyslem, který je mně zapovězen.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama