I am no one heading nowhere, refusing to climb the ladder.
We have to keep some sanity, so we hold on to standards we expect to occur.

Červen 2015

Nekonečná past

29. června 2015 v 17:01 | Lesní tráva |  Unsorted poems
Potí se
blíží se
plíží se
ke mně

Umírá
nevnímá
schované
jehně

Brečím
ječím
šílím
zjevně

S radostí
a marností
ze života
ve dně

Lákadlo

28. června 2015 v 18:59 | Lesní tráva |  Pocity
Všechno bylo černé
jen čokoládové oči,
bílé kalhotky a
dvě labutě na obloze.

Světla svítí
ze mě i ve tmě
hlavně v té nejtemnější
budu tvá, hrej,
budu nejmilejší.

Vztek

28. června 2015 v 18:46 | Lesní tráva |  Pocity
Zatnuté zuby
přivřené oči
horké tváře
zrychlený dech
a pocit bezmoci

Všechno naruby
jak se mince otočí
a mizí záře
ale zůstává žeh
vpálený do noci

Dárci

28. června 2015 v 18:40 | Lesní tráva |  Hrátky s formou
Stále máme čas
ujíždíme osudu
za lepšími zítřky
Užíváme si nebezpečí
krkolomných zatáček
i když nám dohasínají svíčky.

Moje

28. června 2015 v 18:39 | Lesní tráva |  Krátká snění
Její zářivé oči upírají pohled do dálky. Letní vánek na travnatém svahu vzdouvá jí červené šaty a pramínky vlasů barvy platiny jí létají kolem oválného obličeje. Den u moře, který nechci nikdy zapomenout. Vytahuje rukávy pleteného bílého svetříku, choulí se v něm a mne si svoje ruce. Na štíhlých prstech blýsknou se zlaté ornamentální křivky toho, co jsem si pro ni vždy přála. A splnila. Stojí tak sama, blízko. Já k ní nemůžu. Stačil by jediný dotek a všechno by bylo pryč. Mám ji tak krátce. Její tvář mě rozpolcuje v neskutečné touze udělat ji šťastnou, přestože to není v mé moci. Západ slunce a šumění moře, její silueta ozářena skomírajícími paprsky světla. Ona je všechno. Nikdy bych si nedovolila říct o víc, přestože někdo by mohl říct, že nemám nic. I kdybych žila jen pro tento moment, jak se mi teď i zdá, nemohla bych si stěžovat. Usedá na skalisko a mimoděk odhaluje své hladké tvarované nohy. Opírá se svými dlaněmi o kámen a nastavuje tvář mizícímu slunci. Stojím za ní a přestože její tvář teď nevidím, vím, že oči jí planou červánky a možná, možná se lesknou slzami, tak jako mě. Je ztracenou melodií mého světa, smyslem, který je mně zapovězen.


Probouzení

28. června 2015 v 18:37 | Lesní tráva |  Putování
Další záchvat
hltám vzduch
topím se
ztrácím se
je ze mne duch
začínám chápat

Dřívější souvislosti
hledám volnost
objevuji se
miluji se
stále ještě nemám dost
vlastní jedinečnosti

Navždy

28. června 2015 v 18:35 | Lesní tráva |  Hrátky s formou
Les poklidně šumí.
Ptáci cvrlikají. Les poklidně šumí.
Kolem proběhla srnka.
Paprsky slunce prosvítají větvemi. Kolem proběhla srnka.
Ptáci cvrlikají. Paprsky slunce prosvítají větvemi.
Jsem doma.

(koncept Čínské básně)

Not giving up

28. června 2015 v 1:07 | Lesní tráva |  Putování
I am trying to walk
While others cry
over their fates
not asking why
Tempting empty graves

Growing nagging idea
in between of
vain and scars
early falling stars
Ugly reality which is
perfect for me

Warmth

28. června 2015 v 1:06 | Lesní tráva |  Putování
One after another
repetitive calm sounds.
I am in a time train
far away from scary clowns.
No reason to complain,
dreaming about souther.
I am no one
heading nowhere,
refusing to climb the ladder.

Odvrácení

28. června 2015 v 1:05 | Lesní tráva |  Putování
Stále dokola
kráčíš v cizích stopách
na zápěstí znamení
tvé povrchní snahy
už rozumím mámení
ve vleklých horách
skryté peří sokola

Rozplývající se obrys
lákavého ostrova
kde chichotají se panny
zdalipak některá odolá
pokochám se šrámy
a jakmile se ohlédnu
už na mne nikdo nevolá

Odmítám se vrátit
a nebudu chodit dál
upřostřed zlatého pole
nenechat se schvátit
chci abys se smál
čeká mne nová role