I am no one heading nowhere, refusing to climb the ladder.
We have to keep some sanity, so we hold on to standards we expect to occur.

Martelaars

20. července 2017 v 22:28 | Lesní tráva |  Hrátky s formou
Abstrakce pro nás:
chtěli jen máslo svobody
tolik plánů a tragédie
enkláva zmařené naděje
rozhodnutí nižší ideje

Hrůze v tvář
ustrnulé kameje
ihned zašla zář, jak
splyne matka do vody

Šíp na malé ptáče
odměna za dech
Anne už nezapláče
 

Mileniál

5. března 2017 v 23:52 | Bos Gras |  Krátká snění
Doufám, že se už neprobudím. Třeba z toho snu, kdy jsem chodil kolem bohyně se jménem Eva Longoria. Pozoroval jsem její ladnou chůzi v červených lodičkách. Tak drobná a přitom dokonalá. Vypadá zranitelně, ale dokázala by mě pokořit jediným slovem, pohledem nebo pohybem. Jsem ztracený ve světě neodolatelných žen. I ve snu se ostýchám jakékoliv akce, ve strachu, že budu odmítnut. Ve dne trpím svou neschopností, před spánkem bdím nad svými směšnými představami, že jednou bude vše jinak. Ve spánku žiju. Jsem pohřbený ve své pasivitě, neschopnosti a sebeuvědomením.

Vissimus

3. dubna 2016 v 14:24 | Bos Gras |  Krátká snění
Čekám na autobusovém nádraží. Dívám se rozostřeně před sebe, opřená o zábradlí. Pošmourné počasí a dešťové sprchy se studeným větrem dělá z lidí šedivé protivy. Jen ta usoplená děcka mají pořád až moc energie, hážou drobky po holubech a vykřikují nesmysly. Cestující se štosují na nástupišti, přestože autobus jede až za 20 minut. Přece nebudou poslední, chtějí si sednout, ideálně k oknu! Většinu z těch tváří vídám pravidelně, už je znám skoro celé nazpaměť. Oni samozřejmě neví nic, já jsem téměř neviditelná. Jako by mě ani vidět nechtěli. Tak jako odmítají vidět vše, co se vymyká ''normálu'', jak oni nesmyslně nazývají věci, které jsou pro nich pochopitelnější a častější. Utahané tlusté ženské s nacpanými nákupními taškami se vracejí z práce. Musí rychle domů, uvařit jídlo na zítra, postěžovat si manželovi na krávy v práci, zpeskovat děti. Starší chlapi čpějící kouřem a alkoholem, se špinavým oblečením a sprostým pohledem. Studenti vedoucí rádoby intelektuální konverzace, ze kterých člověk neví, jestli se má smát, nebo zvracet. Staré babky. Jsou buď milé jako sluníčka, nebo naprosto otravné ježibaby, které do vás v obchodě strkají nákupním vozíkem a v autobuse vás přetáhnou kabelkou. Ospalí mladí muži, kteří se chtěli slušně obléci, ale pásek jim neladí s botami, které ostatně neladí vůbec k ničemu. Mlčenlivé, sladce převoněné mladé ženy, vypadající nadějně. Nadějě vyprchá, jakmile jim zavolá kamarádka nebo rodinný příslušník a ony spustí svůj ječák nebo kdákání. Obhroublí pubescenti, z jejichž řečí je ihned jasné, že vaše myšlenky budou jistě věnovány zvracení. Slečny s koženými bundičkami a legínami, vystavující své slibné/odpudivé pozadí a vagíny. Nagelovaní kluci se žlutými farmářkami, které nutí k slzavému smíchu. Nakonec uřvaná mimina se zahanbenými matkami, které se budou navždy sebelitovat.
 


Starý

14. ledna 2016 v 2:26 | Lesní tráva |  Unsorted poems
Jen takhle v klubu
po dlouhé době
jasně že tam jsi
a hnus v tobě
kazí mou
hudbu

Zkoušíš to znova
blbě a naivně
pěkně popořádku
je mi z tebe zle
přenechám ti
svou tlustou kamarádku

The Void

5. ledna 2016 v 20:40 | Lesní tráva |  Pocity
I am paying the price
for secrecy
alone and hungry
ungratefully unsatisfied
by entire glorious world
myself as a child
by every human

Everything important gone
only vanity and lust last
same as yesterday and before
I carry this burden whole
eventually nobody has
anything at all

Narušeny

14. listopadu 2015 v 20:38 | Lesní tráva |  Pocity
Paříž krvácí
a já s ní
jaká to ironie
ani jedna jsme
to nechtěly

Trávit čas
depresemi
povinně
utápět se
ve víně

Tíha a bezmoc
krvavá březost
bez peněz
v kantýně
nějakou dobu
se nevyspíme

se cítím blbě

25. října 2015 v 22:17 | Lesní tráva |  Pocity
Teče mi z nosu
neovládnutelný kašel
klepu kosu
peníze jsem nenašel

Nemám na nic nervy
propadám zradám
všude samé derby
pořád brzo vstávám

Jsem tolik sám
tak všechno vzdám

Brblání

13. října 2015 v 1:54 | Lesní tráva |  Unsorted poems
Nechtějí a nebudou
mohla bych vyjít ven
ztřískat je ulicemi
popatlat se stíny

Nejhezčí jsem
stejně nejvíce
právě když se nevyspím

Z krku hadicemi
sunu se dnem
a klopýtám nocí

Cvoci
Proč to prostě nejde
jsme vždy zlými
už to tak
zabít je

Marnost

30. září 2015 v 0:27 | Lesní tráva |  Pocity
Kdybych byl milionář
koupil bych ti svatozář
na koních kolotočových
líbal tvou tvář

Chodili bychom za krásou
tančili světlem i tmou
daroval bych ti věnec pletený
diamanty od plačící ženy

Kdybych byl milionář
bloudil bych ulicemi
strhán a zesmutnělý
že už mi nezavoláš

For him

30. září 2015 v 0:17 | Lesní tráva |  Hrátky s formou
I would

look in your eyes
over hundred times
very peacefully
engaging myself to you truly

You can rely
on me - I will never give
up on us

Without any doubts
endless feelings
searching for your
loving arms
each minute with
you counts

Kam dál