I am no one heading nowhere, refusing to climb the ladder.
We have to keep some sanity, so we hold on to standards we expect to occur.

Metoda Makromolekuly

30. června 2018 v 0:45 | Lesní tráva |  Hrátky s formou
 

Metoda Blatného básně

30. června 2018 v 0:38 | Lesní tráva |  Hrátky s formou
Cestovatelé vesmírem

To už je tak pět měsíců.
Jsme si sbalili baťohy -
tři trička, kalhoty, dvoje ponožky
a jeli jsme.

Podnebí je tam jak tady.
Takový krásný, to se nesmí říct.
A hned to řeknu mamě a tatovi!
Víš co, tam je válečná zóna.

Ježiš, kde to jsme?
To má jako nějaký vliv nebo co?
Je tam skok jak tady.
To je jedno.

Dívej se. Dělej! Vidíš?! No?!
To je krása!
Tam se zastavil čas prostě.
Mně to nevadí.

Oni to digitálně popravili.
Já si myslím, že tuto byla
nejschůdnější... nejschůdnější
a nejlepší cesta.

Ale na tom cviku som zomrel.
Já to říkám schválně.
Ty si to můžeš dovolit, já ne.
Tak kdo bude mávat?!

Tanec

30. června 2018 v 0:32 | Lesní tráva |  Hrátky s formou
.....I......I...
.....L..._I..
...L- -_I.....
.....H.....
..H......
H......
II.....
H....
H.....
I-L...
I-...L....
I.......I....
 


Receptář

30. června 2018 v 0:30 | Lesní tráva |  Hrátky s formou
Nerozhodné kuře á la všehochuť

Ingredience:
5 náprstků teplé vody sesbírané venku, přední či zadní půlka pravého kuřete nebo plivníka
3 škopíčky cukru, sůl z Mrtvého moře podle aktuálního počasí, kakao ukradené v zástěře od sousedky
stroužek citronu a lžíce týden odstátého piva od anonymního alkoholika

Postup:
Nachystáme si jednotlivé ingredience, pak si dáme minimálně hodinovou sprchu, ve které dlouze rozjímáme nad naším životem. Jakmile jsme dostatečně zdeptaní, vezmeme libovolnou čtvrtinu ingrediencí, kterou vyhodíme. Zbytek smícháme dohromady v květináči ozdobeném klovatinou a odneseme matce.

Klam

15. ledna 2018 v 0:48 | Lesní tráva |  Putování
Čím déle zde jsem
tím větší zmar
Čím více poznávám
tím méně znám

Že v cizích zemích
není to jinak
že v našich skrýších
ukryt je had

A celé vědění
našel bys jen v šílenosti
všechno je jen vysněné
v čiré znouzectnosti

Mileniál

5. března 2017 v 23:52 | Bos Gras |  Krátká snění
Doufám, že se už neprobudím. Třeba z toho snu, kdy jsem chodil kolem bohyně se jménem Eva Longoria. Pozoroval jsem její ladnou chůzi v červených lodičkách. Tak drobná a přitom dokonalá. Vypadá zranitelně, ale dokázala by mě pokořit jediným slovem, pohledem nebo pohybem. Jsem ztracený ve světě neodolatelných žen. I ve snu se ostýchám jakékoliv akce, ve strachu, že budu odmítnut. Ve dne trpím svou neschopností, před spánkem bdím nad svými směšnými představami, že jednou bude vše jinak. Ve spánku žiju. Jsem pohřbený ve své pasivitě, neschopnosti a sebeuvědomením.

Vissimus

3. dubna 2016 v 14:24 | Bos Gras |  Krátká snění
Čekám na autobusovém nádraží. Dívám se rozostřeně před sebe, opřená o zábradlí. Pošmourné počasí a dešťové sprchy se studeným větrem dělá z lidí šedivé protivy. Jen ta usoplená děcka mají pořád až moc energie, hážou drobky po holubech a vykřikují nesmysly. Cestující se štosují na nástupišti, přestože autobus jede až za 20 minut. Přece nebudou poslední, chtějí si sednout, ideálně k oknu! Většinu z těch tváří vídám pravidelně, už je znám skoro celé nazpaměť. Oni samozřejmě neví nic, já jsem téměř neviditelná. Jako by mě ani vidět nechtěli. Tak jako odmítají vidět vše, co se vymyká ''normálu'', jak oni nesmyslně nazývají věci, které jsou pro nich pochopitelnější a častější. Utahané tlusté ženské s nacpanými nákupními taškami se vracejí z práce. Musí rychle domů, uvařit jídlo na zítra, postěžovat si manželovi na krávy v práci, zpeskovat děti. Starší chlapi čpějící kouřem a alkoholem, se špinavým oblečením a sprostým pohledem. Studenti vedoucí rádoby intelektuální konverzace, ze kterých člověk neví, jestli se má smát, nebo zvracet. Staré babky. Jsou buď milé jako sluníčka, nebo naprosto otravné ježibaby, které do vás v obchodě strkají nákupním vozíkem a v autobuse vás přetáhnou kabelkou. Ospalí mladí muži, kteří se chtěli slušně obléci, ale pásek jim neladí s botami, které ostatně neladí vůbec k ničemu. Mlčenlivé, sladce převoněné mladé ženy, vypadající nadějně. Nadějě vyprchá, jakmile jim zavolá kamarádka nebo rodinný příslušník a ony spustí svůj ječák nebo kdákání. Obhroublí pubescenti, z jejichž řečí je ihned jasné, že vaše myšlenky budou jistě věnovány zvracení. Slečny s koženými bundičkami a legínami, vystavující své slibné/odpudivé pozadí a vagíny. Nagelovaní kluci se žlutými farmářkami, které nutí k slzavému smíchu. Nakonec uřvaná mimina se zahanbenými matkami, které se budou navždy sebelitovat.

Starý

14. ledna 2016 v 2:26 | Lesní tráva |  Unsorted poems
Jen takhle v klubu
po dlouhé době
jasně že tam jsi
a hnus v tobě
kazí mou
hudbu

Zkoušíš to znova
blbě a naivně
pěkně popořádku
je mi z tebe zle
přenechám ti
svou tlustou kamarádku

The Void

5. ledna 2016 v 20:40 | Lesní tráva |  Pocity
I am paying the price
for secrecy
alone and hungry
ungratefully unsatisfied
by entire glorious world
myself as a child
by every human

Everything important gone
only vanity and lust last
same as yesterday and before
I carry this burden whole
eventually nobody has
anything at all

Narušeny

14. listopadu 2015 v 20:38 | Lesní tráva |  Pocity
Paříž krvácí
a já s ní
jaká to ironie
ani jedna jsme
to nechtěly

Trávit čas
depresemi
povinně
utápět se
ve víně

Tíha a bezmoc
krvavá březost
bez peněz
v kantýně
nějakou dobu
se nevyspíme

Kam dál